Dovolená 2008 - Lovran, Opatia

22. února 2009 v 15:29 |  Cestopisy
Proto, že Alence v zaměstnání stáhli dříve danou výpověď a přeřadili ji na jiné místo, zůstala jí celá dovolená roku 2008 v plné výši. Proto také nastoupila celozávodní dovolenou Velvety v měsíci srpnu. No a jelikož jsme neměli v podstatě připravený žádný plán, tak jsme se rozhodli, že pojedeme opět co nejkratší cestou na Istrii do Barbarigi. Tedy na naše místečko v piniovém háji.




Krátká příprava auta a věcí sebou následovala. No a abychom se tam nenudili, vzali jsme si tentokrát sebou kola a také Luboš koupil nový člun na vodu.
4.8.2008 vyrážíme z Varnsdorfu ve 14 hodin a jedeme směr Znojmo a hraniční přechod Hatě do Rakouska. První naše větší zastávka je před Hatěmi v zábavném parku

Protáhla se i s nákupem na dvě hodiny. Obr.1,
Obr.2, Obr.3, Obr.4,
Pak pokračujeme v cestě dále přes Rakousko. Jedeme směr Vídeň a po dálnici D2 (E59) až na italské hranice Coccau Valico. To už čas ukazuje půl hodiny po půlnoci.
Jedeme dále a stále po dálnici A23 (E55) na Udine. Pak odbočujeme směr Grado. To už po známých cestách a tak do Gráda přijíždíme kolem půl páté ráno 5.8.2008



















Sluníčko svítilo a v autě se nedalo spát. Spali jsme na parkovišti u přístavu a nebylo se kam schovat. Tak kolem deváté hodiny vstáváme a první co bylo, koupání v moři. Po té cestě a krátkém spánku ve vyhřátém autě to bylo jako balzám na celé tělo. Pak následovala prohlídka města a využili jsme i kola. Projeli jsme městem a stavěli na nejzajímavějších místech.
Obr.1, Obr.2, Obr.3, Obr.4, Obr.5, Obr.6, Obr.7, Obr.8, Obr.9,
Po prohlídce města Grádo a pláží kolem jsme zajeli do starého městečka Aquileia, kde jsme před měsícem navštívili baziliku. Věděli jsme tedy o parkování pod stromy a tak jsme se tam ve stínu naobědvali. Luboš po obědě dospával noční jízdu.
Potom jsme už pospíchali známou cestou k Terstu. Do Slovinska jsme přejeli trochu jinou cestou a poznávali slovinské pobřeží.









Z našeho stanoviště v Barbarige jsme podnikali výlety do okolí a využívali jsme plně kola.


Tentokráte to bylo do městečka Rovinj. Jeli jsme podél pobřeží dost často přes kempy. Cestou zpět nás hnala k přidání tempa bouřka.

Jedno odpoledne jsme také opět zajeli do Fažany. Tentokrát na kole a tak jsme jeli podél pobřeží a viděli spoustu zajímavých míst.
Toto místo jsme hledali záměrně a to proto, že jsme tyto zídky viděli na internetu.
Na Google Earth ze satelitu a tak nás to zajímalo. Zeměpisná šířka 44°57'57.82"S a délka 13°46'22.93"V. Nějaké zakonzervované základy, ale jestli byly nějak historicky cenné, nevíme.

















Obr.1, Obr.2, Obr.3, Obr.4, Obr.5, Obr.6, Tento večer jsme se s Barbarigou loučili při pěkném západu slunce. 13.8.08 jsme zabalili tábor a vydali se na cestu k východní straně Istrie. Jeli jsme napříč Istrií co možná nejkratší cestou. Obr.1, Vedla nás GPS, ale mapy Chorvatska má mizerné a tak jsme i bloudili. Míjeli jsme městečka Vodjan, Orbaniči, Bičiči, Šajini, Boriniči, Barban a přes Most-Rašan na Labin, Strmac, Stepčici, Voziliči a Plomin.
Tam už jsme najeli k moři a kopírovali břeh až do Lovranu. No byla snaha se i vykoupat, ale bezvýsledně. Strmé srázy a nepřístupnost to nedovolila. Jednou jsme i zajeli uličkou označenou jako slepá, ale ani tak jsme se k moři nedostali. I snaha zaparkovat na hlavní silnici byla beznadějná. Buď byl zákaz stání a nebo místa obsazená. Až za Lovranem jsme našli celkem prázdné parkoviště.

Na konci Lovranu a začátku Iky, na onom prázdném parkovišti, jsme strávili celkem dva a půl dne včetně nocování v autě.










Našli jsme si místečko u moře a také podnikali každý den výlety na kole.
15.srpna, krátce před 16tou hodinou odjíždíme od moře zpět na sever k domovu. A jako vždy, už snad tradičně, nás provází při loučení s mořem pořádná bouřka. Leje jako z konve a bouří se celou cestu až do našeho dalšího cíle Postojnske jamy ve Slovinsku. Tam jsme přijeli pozdě v noci a přespali na odlehlém místě u nějaké staré opuštěné fabriky.


Až ráno 16.8.2008 přestalo pršet a my jsme šli na prohlídku Postojnske jamy. Teplota vzduchu klesla o 20 stupňů. Brrr…. Zima!!!









Když jsme si vystáli frontu na lístky a to přesto, že jsme byli u pokladen dost brzo ráno, tak jsme nastoupili na vláček, který nás zavezl do nitra jeskyně. Tedy asi tak 2 km jízdy. Prohlídka Postojnské jamy trvala něco přes hodinu a půl, během níž jsme spatřili 5 km a 200m upravených chodeb.










Pěšky jsme prošli asi jeden kilometr těch nejhezčích chodeb mezi Velkou horou (Kalvarií), Krásnými jeskyněmi a Koncertním sálem.
V jeskyni vládne poměrně stálá teplota, v létě i v zimě kolem 10 stupňů Celsia.
Pěší prohlídka končí v Koncertním sále, což je největší sál v Postojnske jame. Jeho výška dosahuje skoro 40 metrů a může pojmout až 10 000 návštěvníků. Ozvěna je velmi silná a trvá skoro 6 sekund. Kdysi se zde pořádaly významné koncerty.
U Koncertního sálu je nová železniční stanice, kde na nás čekal zpáteční vláček, který nás zavezl zpět k východu jeskyně. Jeskyni ročně navštíví 500 až 600 tisíc návštěvníků. V roce 2008 jsme byli mezi nimi.
Po prohlídce Jamy, která byla opravdu nádherná, jsme sice s velkou nechutí, ale nuceni časem, pokračovali v cestě na sever. Naše GPS nemá mapy Slovinska a tak jsme museli použít improvizovaně mapy. Slovinsko jsme samozřejmě samostatně neměli. No, dopadlo to dobře a tak v půl druhé odpoledně přejíždíme hranice do Rakouska v tunelu.
Bez velkých přestávek pokračujeme v cestě přes Rakousko. Za Klagenfurtem si kupujeme dálniční známku a pak už po dálnici směřujeme k Vídni a dále na hranice směr Znojmo. Jedeme dlouho do noci a přenocujeme na D1 za Jihlavou. Tedy na prvním parkovišti směr Praha.
Ráno 17.8.2008 jedeme do Prahy na nákup do Malešické tržnice.
No a pak už jen domů do Varnsdorfu. A tak nám dovolená končí. Pěkně jsme si odpočinuli a také viděli spousty zajímavých míst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama